Berňák, stát ve státě

Český daňový systém patří k nejsložitějším. Podnikatel na splnění povinností potřebuje 930 hodin. Nová vláda musí daně okamžitě zprůhlednit.

S finančním úřadem nejsou žádné žerty. Ví to každý, kdo podniká. Jen skutečný hazardér si troufne stát podvádět. Ale i ti poctiví se lehce mohou dostat do křížku s lidmi z finančního úřadu.

Hořkou zkušenost prodělal například brněnský obchodník s vínem. Před lety doplatil na rozdílný výklad ustanovení zákona o dani z přidané hodnoty v Česku a Maďarsku, odkud víno dovážel.

Finanční úřad mu doměřil dvanáctimilionovou daň. Přestože dlužnou částku zaplatil, soud ho odsoudil k pěti letům nepodmíněně. Z vězení vinařského podnikatele po dvou letech vysvobodila až prezidentská milost. Mezitím se mu ale rozpadla rodina a zkrachovala firma. Memento na zbytek života.

I když je tento případ extrémní, není lehké mít v České republice, jejíž politická reprezentace svým ovečkám namíchala jeden z nejsložitějších systémů, daňové záležitosti v pořádku. A naši zákonodárci se ani trochu nesnaží, aby jim aspoň v tomto bodě podnikatelský život usnadnili.

Heslo: Zjednodušte daně!

Týdeník Ekonom sám oslovil desítky představitelů českých firem různých velikostí. Všichni odmítli o svém vztahu k berňáku konkrétně hovořit. Osobní trpké zkušenosti nechce nikdo z nich podepsat. Bojí se, že by na sebe ještě více upozornili. Šeptem přitom o úřadech mluví jako o státu ve státě.

Poté pro týdeník Ekonom připravila exkluzivní anketu společnost Tacoma. Svůj vztah k berňákům v ní za špatný označilo jen pět procent respondentů.

Pokud ale výsledky srovnáme s množstvím kontrol finančních úřadů, dostáváme trochu jinou perspektivu. Loni totiž prověřovaly jen méně než čtyři procenta ze všech poplatníků.

»V anketě podobný počet respondentů prohlásil, že s berňáky vychází špatně, sedmnáct procent se střídavými úspěchy. Je možné se proto domnívat, že velké množství poplatníků mělo problém buď při kontrole anebo při řešení běžné podnikatelské agendy. Takový výsledek není příliš pozitivní,« interpretuje výsledky výzkumu Jaromír Zbroj ze společnosti Tacoma.

Polovina z odpovídajících se dále přiznala, že se jednou či vícekrát proti rozhodnutí berního úředníka odvolala. A pětina nebyla spokojena ani s rozhodnutím finančního ředitelství, tedy orgánu, kam v první instanci putují stížnosti na postup finančáků.

Padesát procent respondentů ale zároveň potvrdilo, že s úředníky nakonec společnou řeč najdou.

O něco více než čtvrtina je nicméně považuje za nekompetentní.

Špatný účet podnikatelé vystavují především politikům. Za všechna nedorozumění a zmatky podle nich může nadměrná komplikovanost českých daňových předpisů. Naprostá většina podniků doporučuje: Zjednodušte daně!

Politici vědí, že je to heslo, s nímž lze vyhrát volby. Právě slib daňového přiznání na jednom listu A4 vyhrál vedle konceptu rovné daně v roce 2006 volby ODS.

Ale - a ani to nikoho nepřekvapuje - žádné zjednodušení nepřišlo. Vždyť jen loni se daňové normy novelizovaly celkem jedenadvacetkrát!

Poslanecká tvořivost

Právě časté změny zákonů jsou největším zdrojem tahanic s finančními úřady. Řešení konkrétních případů vyžaduje neustálé studium zákonů platných k danému období. To je ale velmi vyčerpávající a téměř nemožné.

»Je to dáno hlavně špatnou kvalitou zákonů. Jsou přijímány rychle s množstvím změn. Nevyzná se v nich ani erudovaný pracovník, natož zaměstnanec finanční správy,« zdůrazňuje Milan Polák, partner právní kanceláře Weinhold Legal.

Z výroční zprávy České daňové správy vyplývá, že většinou jde o pětačtyřicetiletou ženu s průměrným platem 25 tisíc hrubého včetně odměn. Ve vší úctě, nabídky na pozici běžné referentky nejsou tak atraktivní, aby přilákaly ty nejchytřejší mozky.

»Navíc úroveň předpisů, jak je poslanci schvalují, je tak nízká, že někdy nejde vyložit, co jimi vlastně bylo míněno,« doplňuje Polák.

Zdaleka ne všechny změny zákonů jsou vyvolány skutečnou potřebou, jako to třeba bylo loni u zvýšení sazeb DPH, když stát potřeboval naplnit kasu, nebo povinností začlenit paragrafy z bruselské dílny.

»Řadu změn předkládají poslanci. Odrážejí přitom jen zájmy určité skupiny lidí. Jsou nesystémové a rozhodně orientaci v daňové legislativě neusnadňují ani odborníkům, natož běžným občanům,« doplňuje Helena Zemanová, daňová poradkyně ze společnosti Apogeo.

Ještě ke všemu bývá řada předpisů novelizována skrytě - tedy přílepkami k jiným naprosto nesouvisejícím zákonům.

Právě daňové výjimky jsou živnou půdou pro poslaneckou tvořivost podporovanou lobbisty. Proto, když se Miroslav Kalousek ještě v roli ministra financí před dvěma lety pokusil systém zpřehlednit a seškrtat více než třetinu ze zhruba sto dvaceti existujících daňových úlev, okamžitě narazil.

Česká republika má přitom podle Světové banky jeden z časově nejnáročnějších daňových systémů. K tomu, aby podnik splnil všechny daňové povinnosti, potřebuje za rok v průměru 930 hodin, tedy takřka plných osm týdnů.

Hůře na tom je už jen devět ze 177 sledovaných států, například Vietnam či Bělorusko.

Faktem je, že ani jeden z dosavadních »demokratických« šéfů státní pokladny nebyl natolik silný, aby dostál předvolebním proklamacím o jednoduchém daňovém systému. Zjednodušení systému by mohlo vynést když už ne politické body, tak alespoň více peněz do eráru.

Aspoň to tvrdí bývalý ministr financí Slovenska Ivan Mikloš z Dzurindovy vlády. Podařilo se mu před sedmi lety prosadit nejen koncept rovné daně, ale při té příležitosti seškrtat naprostou většinu daňových výjimek. Výsledkem prý byl lepší výběr daní.

Nejistá jistota

Jiří Meduna, daňový poradce a jednatel společnosti ZADA, zmiňuje ještě jeden významný problém: v podstatě nulovou možnost očekávat, jakým směrem se daně vydají. Je těžké podnikat a nevědět, jaké budete platit příští rok, co bude nákladem a co ne. Změny jsou náhlé a často zásadní. A každá z nich znamená náklady na nové smlouvy, aktualizaci programového vybavení atd. Když nějakou změnu ovšem nezaznamenáte včas, může se vám to velmi vymstít.

Společnost Deloitte nedávno provedla průzkum o vnímání daňové jistoty, která hraje důležitou roli při dlouhodobých strategických investičních plánech.

»Nejde jen o to, aby předpisy byly srozumitelné a neměnily se každý druhý měsíc, ale i o to, aby šlo předvídat, jak dopadnou případné soudní spory,« vysvětluje Radka Mašková, která průzkum organizovala.

Více než polovina dotázaných se domnívá, že daňová jistota je v České republice menší než v ostatních vyspělých zemích.

Většina dotázaných si myslí, že by ji výrazně upevnila větší stabilita právních předpisů a možnost ověřit si, zda daň uplatňují správně. »Časté změny předpisů ztěžují finanční plánování našich společností. Ať už se jedná o nestabilitu daňové politiky, co se týče sazeb daní (zejména z příjmů právnických osob, DPH, spotřební daně, platby za zaměstnance), nebo o změny systému zdanění mezd, odpisování majetku apod. To pak ve výsledku způsobuje významné pohyby v nákladech, které nejsme schopni predikovat. Skupina plánuje v tříletém horizontu, což nám vzhledem k výše uvedené nestabilitě daňového systému ČR ztěžuje důslednost našich finančních výhledů,« vysvětluje Soňa Vladařová, finanční ředitelka ČKD Group.

Výklady po svém

Řada sporů klientů a následných případných daňových doměrků souvisí zejména s rozdílnou interpretací platné daňové legislativy správcem daně a klientem.

Zcela běžné jsou i rozdílné názory jednotlivých finančních úřadů a jejich úředníků. V praxi se bohužel může stát a stává, že co projde na jednom finančním úřadě, je na jiném posouzeno opačně. Odtud zřejmě pramení onen šepot o státu ve státě.

Podle zkušeností Petra Tomana z KPMG se však tato situace v poslední době poněkud zlepšuje. Každé finanční ředitelství totiž zřídilo útvar daňové metodiky.

Přesto není možné získat na sporné otázky jasné a hlavně závazné stanovisko daňové správy. »Kdo by si tedy rád dopředu ověřil, jestli si vykládá literu zákona správně, aby předešel případným doměrkům, nemá k tomu až na pár výjimek žádný nástroj,« říká Radka Mašková z Deloitte.

A když si berní úředník není jistý, raději daň vyměří a vymáhá. Ví, že se poplatník může soudit, když nesouhlasí.

Suďte se. Jen 10 let

Orientaci ve složité legislativě úředníkům dříve usnadňovala konkrétní stanoviska vydávaná ministerstvem financí. Resort je ale asi před rokem přestal publikovat. »Tomu rozumím. Bylo diskutabilní, jak dalece je možné se jimi řídit, když nejsou obecně platným předpisem,« říká Dana Trezziová z BDO Tax, která několik let pracovala jako náměstkyně ministra financí zodpovědná právě za daňovou politiku.

Samozřejmě i úředníci se musejí seznamovat s aktualizovanými zákony, ale zase tak moc možností k proškolení nemají. Společnou bází je sice chválený e-learningový program, jenže konkrétní a přitom časté změny s nimi nikdo neprobírá. »Úředníci se proto jistí a své argumenty, jak v určité věci postupovat, si nechávají posvětit rozhodnutím nadřízeného nebo soudní cestou. Stává se, že se nějaká věc řeší více než tři, čtyři roky. Poplatník lomí rukama a finančnímu úřadu to nevadí,« říká Trezziová. Vybavuje si nejdelší spor, který trval více než deset let.

Precedenty nefungují

Stát má jednoduše na všechno dost času. Tedy pokud by měl nějaké peníze vrátit ať už občanům či podnikatelům. Ovšem když je to naopak, chce nedoplatky okamžitě.

Délka soudních sporů je ale kontraproduktivní i z jiných důvodů. »Soud třeba až po dvou letech zruší původní platební výměr finančního úřadu z formálních důvodů. Jenže berňák už ho nemůže vydat znovu, protože propásl lhůtu. Stát tak přijde o peníze,« uvádí advokát Polák.

Ještě častější je ale situace, kdy soudu trvá vydat verdikt o sporném případu tak dlouho, že znění zákonů je zase zcela jiné. Rozhodnutí pak nelze použít jako precedentní. Tedy jako výklad příslušných paragrafů.

»Je to českou specialitou. Nefunguje tu žádný regulační proces sporných paragrafů,« stěžuje si Polák. Průměrně se od vydání platebního výměru o doměření daně rozhodne až za tři roky.

Přitom soudy daňovými záležitostmi zrovna úplně přetížené nejsou. Poplatníci často nemají dost »síly« projít mnohaměsíčním někdy i roky trvajícím procesem. Svou roli hrají i obavy, aby si na ně správce daně »nezasedl« a nestali se na úřadě centrem zájmu. Donedávna navíc museli doměřenou daň uhradit, i když s rozhodnutím berňáku nesouhlasili.

Před rokem se ale situace změnila - doměřenou daň není nutné uhradit okamžitě, ale až po odvolání k finančnímu ředitelství. Přestože vzrostly počty bránících se poplatníků, stejně se k soudu dostane jen zlomek sporných případů. »Většina podnikatelů, pokud nejde o markantní částky, na žaloby rezignuje a raději daň doplatí,« popisuje Milan Polák.

Úkol pro nový kabinet

Změny zákonů jsou sice časté, a jak už bylo řečeno, bývají nesrozumitelné, ale stále platí: Neznalost zákona neomlouvá!

Jistou nadějí na zlepšení situace je projekt jednotného inkasního místa pro výběr daně a sociálního a zdravotního pojištění, který na jedné ze svých posledních schůzí schválila odstupující vláda. Jeho součástí má být i vytvoření specializovaného finančního úřadu pro velké firmy s obratem nad dvě miliardy korun. Ty nejsložitější případy by se tak dostaly pod jednu střechu a daňová správa by díky specializovanosti mohla sloužit efektivněji. Ovšem otázkou je, jestli nová politická reprezentace nakonec i přes všechny proklamace nehodí nápad do koše. Nebylo by to poprvé.

»Jednotné inkasní středisko je skvělou myšlenkou. Například ve Velké Británii funguje velmi dobře. Ušetřili díky němu čtvrtinu úřednických pozic. Ale právě to se politikům špatně komunikuje,« dodává Trezziová.

Marcela Alföldi Šperkerová
Marie Lucová

Kontrolující a trestající berňáky

• Vymáhání nezaplacené daně provádí finanční úřad takzvanou daňovou exekucí. Finanční úřady jsou vybaveny stejnými pravomocemi jako soudní exekutoři. K obstavení dlužníkova účtu stačí jediný příkaz jeho bance nebo zaměstnavateli.
• Exekuční příkaz může být vydán na peněžní prostředky daňových dlužníků na účtech vedených u bank a spořitelních a úvěrních družstev, na srážku ze mzdy, důchody, sociální a nemocenské dávky.
• O provedení exekuce může finanční úřad žádat také soud nebo soudního exekutora. V praxi se ale na exekutory obracejí jen tehdy, když na úhradu pohledávky nestačí prostředky na účtech.
• Kromě daňové exekuce, úroků z prodlení a případného navýšení daně může správce daně neplatiči uložit opakovaně také pokutu až dva miliony korun.
• Dalším nástrojem, který naše zákony daly do rukou finančních úřadů, jsou daňové kontroly. Výsledkem důkladného zkoumání účtů bývá doměrek daně. V takovém případě musíte zaplatit navíc dvě sankce - penále a úrok z prodlení, jejichž výše rozhodně není zanedbatelná.
• Penále činí buď dvacet procent z doměřené daně a ze sníženého odpočtu daně, nebo pět procent ze snížené
  daňové ztráty.
• Kdo s verdiktem nesouhlasí, odvolá se na příslušné finanční ředitelství. To podle zkušeností daňových poradců
  i firem často dává za pravdu svým podřízeným.
• Dalším krokem je pak správní žaloba ke krajskému soudu. Většina těchto sporů ale stejně nakonec skončí před Nejvyšším správním soudem. A v krajním případě před Ústavním soudem. Obě tyto instituce už vydaly důležitá rozhodnutí, která oklestila pravomoci berňáků.
• Jedná se například o průlomový judikát, který se týká výpočtu lhůty pro vyměření daně nebo rozhodnutí o zákazu namátkových daňových kontrol.
• Finanční úřady ale drží v rukou ještě mnohem pádnější nástroje, jimiž mohou postihnout toho, kdo úmyslně neplatí daně. Policii a státnímu zastupitelství oznamují všechna podezření ze spáchání trestných činů.
• Nejčastěji jde o trestní oznámení na podezření ze spáchání trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění. Dále jsou podávána trestní oznámení pro podezření z možnosti krácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve větším rozsahu, které se týkají většinou daně z přidané hodnoty.
• Neodvedená daň může proto být důvodem k pobytu ve vězení.

Firmy versus sociálka

• S takřka identickými problémy jako na finančních úřadech se občané i podnikatelé setkávají i na okresních správách sociálního zabezpečení.
• Výsledkem ledabylé práce zákonodárců byla i skutečnost, že ze zákona o pojistném na sociální zabezpečení z roku 2006 vypadla při opakovaných úpravách pasáž o vyměřovacím základu. Firma Ježek software proto požádala o vrácení už zaplaceného pojistného z roku 2007.
• Odvážný počin vyvolal řetězovou reakci a o vrácení daně požádalo správu sociálního zabezpečení více než sedm tisíc firem. Společně se domáhaly bezmála 17 miliard korun.
• Nejvyšší správní soud nakonec žalobu firmy Ježek software v únoru letošního roku zamítl.
• Žalovat stát, případně ministerstvo práce a sociálních věcí či Českou správu sociálního zabezpečení budou možná brzy jednatelé.
• Nesmějí si totiž platit nemocenské pojištění, a tím pádem nemají nárok na dávky nemocenské či mateřské.
  Podle názoru úředníků svou práci mohou vykonávat, i když jsou upoutáni na lůžko.

Proč investovat do vývoje?

Podnikatel, majitel firmy Aluxxon, Martin Vydra dnes už na kontrolu finančního úřadu vzpomíná s úsměvem. Když ale musel úředníkům z berňáku několik měsíců vysvětlovat, proč jeho firma investuje vlastní prostředky do vývoje, a proto nevykazuje zisk, ale zároveň uplatňuje nárok na odpočet DPH, veselo mu nebylo. Nakonec
však úředníky o bezúhonnosti svého byznysu přesvědčil.

Na berňák se zákonem v kapse

»Jé, vidíte, to já vůbec nevím.« Tuto bezprostředně vyřčenou větu letos uslyšela manažerka Jarmila, když své správkyni daně ukazovala pasáž v zákoně, která změnila způsob zdanění příjmů z činnosti vykonávané v zahraničí. Přitom novelizace proběhla už v roce 2008.

Je tam chyba, nevím proč

Úředníci se často spoléhají na černou skříňku svého interního softwaru, kterým procházejí daňová přiznání, a přitom nerozumějí podstatě věci. »Já nevím, proč to tak je, ale systém hlásí chybu,« oznámil před časem úředník daňové poradkyni Lucii Rytířové.

Soužití na dlouhá léta

»Snažíme se s berňákem vyjít, seč to jde, protože víme, že se stejným úředníkem se budeme potkávat dalších x let,« říká daňová poradkyně Jana. Vyjádřila tak důvod, proč se o vztahu k finančnímu úřadu nechtějí podnikatelé bavit.

Peníze si stáhneme sami

Šok zažil majitel softwarové firmy Zdeněk, když mu finanční úřad bez varování zablokoval účet. Nebylo jasné, zda má platit zálohy na daň z příjmů. Úředníci se proto pojistili a srazili zálohy sami.

Daňová jistota je v České republice menší než v ostatních vyspělých zemích.