Rozhovor s Markem Rosenbaumem v deníku E15

Marek Rosenbaum: Firemních insolvencí je zatím zoufale málo

Řada vlastníků firem v Česku není schopna přežít v normální době, uměli to jen v růstových časech, tvrdí šéf poradenské společnosti Tacoma Marek Rosenbaum. K velkým přesunům majetku ale zatím nedochází.

„Čekal jsem, že banky vyvinou větší tlak na lepší řízení firem, případně prodeje, a ani to se neděje. Snad se v tom ještě letos něco stane. Je tu řada věcí zralých na ostrou restrukturalizaci,“ říká v rozhovoru pro deník E15 Rosenbaum.

E15: Byl jste jeden z prvních v Česku, kdo říkal, že – tehdy ještě americká a hypoteční – krize nás tvrdě zasáhne. Proběhla krize tak, jak jste očekával?

Dá se říci, že ano. My jsme si už začátkem roku 2008 mysleli, že ekonomika začne klesat, všichni nás přitom přesvědčovali, že to nenastane. Ale každý pokles přináší i nové příležitosti, nový růst, a je důležité ho využít. Na akciových trzích se situace začala otáčet již letos v březnu, a kdo včas investoval, ten vydělal. Protože však existuje určité zpoždění mezi oceněním společností na burze a u neobchodovaných společností, je jasné, že se tento růst hodnoty postupně přelije i mezi neobchodované společnosti. Majitelé společností už by mohli chtít při akvizicích více, ale ještě si to neuvědomují. Kupující však musí být rychlí, času není příliš, zpoždění není velké. Na akvizice je tedy podle mě teď nejvyšší čas. Kdo chce vydělat, měl by nakupovat nyní, ještě to lze. Navíc některé odvětví vstupují a vystupují z krize o něco dříve, respektive později, a to je také nutné vzít v úvahu.

E15: Ceny na trzích ale rostly už od loňského března, takže leckdo mohl vydělat. Kdo uměl v Česku krize nejlépe využít?

Za mě to jednoznačně nejlépe dokázal Daniel Křetínský a lidé kolem něj. Dokázali vzít odvětví energetiky, nově ho definovat, udělat dlouhodobou strategii a dohodnout ji. Křetínský je opravdový deal maker, ten loni vyhrál. Potom také Andrej Babiš, jde dlouhodobě za svou strategií a v minulém roce postoupil o notný kus, propojil prakticky celé odvětví. Soustavně a cílevědomě pracuje, dotahuje věci do konce, ví co chce.

E15: A v čem jste se při předvídání krize spletl?

Čekal jsem mnohem více insolvencí a vynucených prodejů.

E15: Na trhu se říká, že banky problémové úvěry raději točí, než aby firmu poslaly do insolvence. Vlastně nebyl ani žádný velký firemní krach, kromě Kordárny a Crystalexu?

Kordárna je specifický případ, její vlastník firmu přeinvestoval. Obecně ale jako negativní zprávu beru, že se ukázalo, že řada vlastníků není schopna přežít v normálních časech, kdy vše neroste o pět šest procent. Uměli se pohybovat jen v růstu, kdy to zas tak těžké nebylo, a nyní se ukazují slabiny. Insolvence a vynucené prodeje beru jako pozitivní proces, který vede k lepším vlastníkům, manažerům, výsledkům i zaměstnanosti a zatím je toho zoufale málo. Spíš se ti neschopní zuby nehty drží a opět se stává běžným, že se faktury neplatí a tak dále. Ani u bank nevidím snahu s tím něco dělat. Do jisté míry je to pochopitelné, čekal jsem však, že se změní mnohem víc vlastnických struktur.

E15: Myslíte, že pořádná vlna insolvencí přijde letos?

Insolvenčnímu procesu nikdo moc nevěří. Je nový. Pokud banky dříve poslaly něco do konkurzu, tak se majetek ztratil a nezbylo na nikoho nic. Takže se asi budou snažit držet si vše maximálně pod svou kontrolou. Dokud nebude více pozitivních případů, tento přístup se asi moc nezmění. Ale netýká se to jen insolvencí. Čekal jsem, že banky vyvinou větší tlak na lepší řízení firem, případně prodeje, a ani to se neděje. Snad se v tom ještě letos něco stane. Je tu řada věcí zralých na ostrou restrukturalizaci. Je to škoda i pro investory, kteří by do toho šli a vzali by na sebe krátkodobá negativní opatření.

E15: Co radíte klientům, jak se mají bránit letos před dopady krize?

Ti, kdo to neudělali předtím – a vlastně i ti, kteří to již udělali – by se měli ještě jednou vrátit k maximálnímu ořezání nákladů. Je to jednoduché, věci se dějí v trendech. Teď je trend takový, že lidé bolestivé zprávy snesou. Kdyby k razantnímu snížení nákladů přistoupil někdo v roce 2007, tak se to neprosadí, lidé mu utečou. Teď ta příležitost je, udělat restrukturalizační kroky, i nepopulární. Když se udělá dobrá restrukturalizace a firma v budoucnu poroste, vzniká jí extra zisk, kterým si může ztráty z krize kompenzovat, navíc je to nezanedbatelná konkurenční výhoda. Kde bych naopak vůbec nešetřil, je prodej, i když i tady je potřeba být selektivní. Nedávno jsem slyšel krásnou definici: V roce 2007 jsme jenom odbytovali, vůbec jsme nemuseli obchodovat, přišla objednávka, my to vyřídili a problém byl jen v kapacitách. Pak ale ekonomika spadla a já si nejsem jistý, zda se už z odbytářů stali obchodníci. Teď přijde čas opravdových obchodníků.

E15: Myslíte, že je ještě kde řezat? Spousta firem to prezentuje tak, že šla v nákladech na dřeň…

To se tak vždycky říká, náklady ale stále snižovat lze. Hodně by pomohlo třeba jen posunutí některých aktivit mimo Prahu, případně mimo Česko. Znovu projít, jestli to, jak to děláme nyní, tak musí být, jestli to nemůže být jednodušší, levnější, méně byrokratické, zkrátka jestli to odpovídá přínosům, které to přináší, a hned je možné ušetřit hodně nákladů.

E15: Jako přesouvat firmy do regionů?

Ano, i to, nebo jen některé části. Samozřejmě to může znamenat krátkodobé snížení kvality, to se může stát. Ale úspory jsou velké, hlavně na mzdách. Jenže firmy často šetřit neumějí. Je nutné se podívat na ty největší náklady, na ty se soustředit, těmi začít. Nejvíc mě fascinuje, když firmy řeknou, že ušetří na telefonech a občerstvení. „Už jsme zrušili limonády.“ To vždycky ironicky říkám, tak to začínáte správně. Často se tak řeší nesmysly a říká se, že se řežou náklady na krev.

E15: Jak to bude letos, když spousta firem přijala opatření, která považují za dočasná – jako pokles mezd, zkrácení pracovního týdne a podobně. Bude to dál padat, bude se propouštět?

Lidé si pletou pojmy. Vždycky je to tak, že nejdřív klesne byznys, až pak se propouštějí lidé. Je to zpožděné o asi půl roku a stejně to funguje i při růstu. Když se teď někdo podivuje, že se průmysl zvedá a nezaměstnanost ještě roste, tak si říkám, jestli to vůbec myslí vážně. Každý se logicky snaží si své lidi ponechat, vyškolil je, zná je, obrovské náklady jsou na odstupné. Do poslední chvíle je proto drží. Je jen škoda, že trh není flexibilnější. Když padnul Lehman Brothers, za dva dny odcházeli z firmy zaměstnanci se sbalenými krabicemi. U nás by to trvalo mnohem déle. Přesně to bude bránit rychlému nabírání nových lidí, ta čerstvá zkušenost, jak to bylo těžké je propustit. Také je škoda, že se propouštění u nás vnímá tak emocionálně, osobně, negativně, a přitom je to často jediná z cest, jak zachránit společnost. A celek musí mít vždycky přednost.

E15: Když srovnáte české a zahraniční vlastníky, kdo reagoval ve smyslu snižování nákladů pružněji?

Zahraniční firmy byly rychlejší. Škrtat v cizí zemi je lehké. Sednete si tady v Praze s tužkou, škrtnete a sto lidí jde na Ukrajině pryč. Když máte přijít mezi své lidi a říci, půjde vás padesát, tak najednou stačí i dvacet a možná jen deset.

E15: Dá se říci, že zahraniční firmy masověji opouštějí Česko?

Rozhodnutí o přemístění výroby u globálních firem teď přichází rychle a krize to rozhodování urychlila. Otázkou je, co to bude znamenat pro Česko. Moc optimistický bych nebyl. Dosud byly firmy spokojené, když přesunuly výrobu z Německa do Čech. Ukázalo se ale, že je to málo, že musejí někam dál. Je to logický proces, nemohli jsme čekat nic jiného. Buď dokážeme nabídnout vyšší přidanou hodnotu, nebo zde továrny zavřou a půjdou dál. Na druhé straně, kolik Čechů reálně chce v těchto montovnách dělat. Tam dávno pracují Ukrajinci, Slováci, Poláci, kteří jsou flexibilnější. Jen je vozíme sem a zpět, což je drahé. Mít továrnu přímo tam je levnější. Navíc aktiva jsou nyní obecně velmi levná, dříve měli lidé pocit, že když mají výrobní areál, mají nějakou hodnotu. Nyní mít prázdnou továrnu je jen starost.

E15: Jak je to s financováním akvizic? Donedávna si investoři stěžovali, že jim banky nedají peníze.

To je mediální fikce, že banky akvizice nefinancují, musím se jich v tomto zastat, opravdu to není pravda. My jsme s našimi klienty neměli jedinou transakci, na kterou bychom nezískali financování. Spíše je nyní víc projektů, které si nezaslouží být financovány a jejich vlastníci potom říkají, že vinou banky to nemohli udělat. To je ale výmluva a všichni, kdo to říkají, by si měli sáhnout do svědomí, zda by do toho svého projektu dali své peníze, když je chtějí jinde.

E15: Jaké jsou podmínky u těchto úvěrů?

Různé. Kde je to nehorázné, je fotovoltaika. Tam doporučujeme klientům dělat to úplně jinak. Do tohoto sektoru ale vstupuje řada naivních lidí, nemají peníze, jenom si přečetli, že je to trend. Tento trh se proto bude dost čistit. Banky ale nerozlišují a dávají na úvěry obrovské marže i pro ty, kdo v energetice podnikají dlouhodobě. Ale principiálně, dělali jsme celou řadu projektů, financovali jsme nemovitosti, logistiku – co teď může být horšího – a deset bank nám dalo dobré nabídky. Nenabízíme jim ale nesmysly, musí to být kvalitní projekt, dobrý vlastník i poradce.

Marek Rosenbaum (38)

Je jedním ze zakladatelů Tacomy, poradenské firmy, která vznikla v roce 1993. Nyní je řídícím partnerem firmy. Rosenbaum se podílel na řízení mnoha projektů, mezi něž patří zejména fúze společností PepsiCola a Toma, převzetí jmění společnosti Nestlé Čokoládovny, prodej části podniku Procter & Gamble ČR nebo akvizice akcií společnosti Kostelecké uzeniny.

Autor: Tereza Zavadilová

Publikováno: 15.1.2010

Marek Rosembaum Firemních insolvecí je zatím zoufale málo.pdf